Leena is here!

Leena — Wed, 19 May 2010 10:44:28 +0000

Spotřebuju obrovské množství energie, co se týče podpory. Jenže s tím vším buď musíš počítat, nebo mě nechat plavat, ale nic na půl cesty. Tím trpíš ty i já.

Filed under: Uncategorized

Kolik vy?

Leena — Sat, 10 Apr 2010 11:42:34 +0000

Tato paní to řekla za mě. Nemám prakticky co dodat. Jen narozdíl od jejího případu jste se, moji přátelé, ztratili krom prací ještě do škol. Kolik máte dobrých přátel vy?

Já jsem se snažila počítat… Dopočítala jsem se jedné, možná dvou plus můj partner. Což je pro mne krajně děsivé.

Filed under: Thinking

Chtěla bych dítě

Leena — Fri, 02 Apr 2010 11:35:44 +0000

Ale všichni ví daleko líp než já, že to nejde. Já to vím samozřejmě taky. Ale ostatní to ví líp.

Filed under: Right now

Promiň

Leena — Mon, 29 Mar 2010 09:25:27 +0000

Ty přece víš, že to, co říkám, říkám v návalu hysterie. Samozřejmě mě to nijak neomlouvá a až ti dojde trpělivost, budeš na to mít plné právo. Jen bych si bez Tebe nechtěla ani zkoušet svůj život představit. Na té představě totiž není vůbec nic pěkného. A i když to bude znít jako klišé, tak bez tebe bych jen těžko byla tam, kde jsem teď.

Filed under: Uncategorized

Nahonem

Leena — Sun, 28 Mar 2010 19:49:14 +0000

Ráda bych nějak sesumírovala myšlenky. Jsem plná vzteku, bezmoci, pláče, touhy to všechno naráz utnout, umět nakreslit tlustou nepřekročitelnou čáru, která oddělí to, co bylo, co je a co bude, přičemž kdybych chtěla, mohly by zůstat poslední dvě položky neoddělené.Už mám opravdu dost všeho toho „až“. A taky bych chtěla být strašně osobní! Ale to se po mně nechce, stejně jako se po mně nechce milion jedna dalších věcí. A já už nemůžu! Chci si lehnout, usnout a probudit se do světa bez bolesti, nemoci, stresu, rodinných patových situací. Chci se probudit vedle toho člověka, který pro mě tolik znamená, ale poslední dobou se mnou trpí tak, že, a teď to prosím nečti, bych mu nejradši řekla konec, jen abych ho nemučila. Protože vydržet s mými nářky, náladami, nezvladatelnými nervovými záchvaty, nerozhodností a vůbec tím vším, musí být neskutečné utrpení. Ale tvrdí mi, že ne, že to zvládne a já mu věřím. Těžko jak bych dopadla bez něj.

Bůhví, kdo to teď čtete. Ale pokud mne znáte, znáte většinou tu „věčně vysmátou“. A netušíte, kde je jí konec. Možná, že nikdy neexistovala, jen si to strašně přála. A nebo ji už to všechno omrzelo, protože ať si to namlouvám, jak chci, svět není tak nádhernej, jak by se chtěl někdy tvářit.

Filed under: Uncategorized

Těsně předtím

Leena — Mon, 22 Mar 2010 07:58:21 +0000

Pátek se blíží. Vždycky jsem se těšila na oslavy. Ať už své nebo kamarádů. A co teď? Přemýšlím, jestli si vezmu sukni, nebo ne. Ale nepřemýšlím, kdo dorazí. Vlastně až na jednu výjimku. Tuto výjimku jsem neviděla… půl roku? Samotnou mě ta doba děsí. Jak je to možné? Stávala jsem si za tím, že své přátele neopouštím. A možná že ne. Není to třeba tím, že z větší části opouštějí mne? Dost filosofování. Každopádně jsem na to zvědavá. A nemám na to moc chuť. Mám poit, že vidím někam dál a není mi z toho dobře. Ale uvidíme, třeba to bude právě proto ta nejlepší akce. A co ty, výjimko, přijdeš se na mě podívat? A co když zjistíš, že už to není ta Leena, co bývala? Ale třeba je, tak se nech překvapit

Filed under: Right now

V Tvém náručí

Leena — Sun, 07 Mar 2010 17:07:18 +0000

V Tvém náručí

svět vypadá hned mírnější

krásnější, lepší

a hlavně bezpečnější.

V Tvém náručí

povoluji slzám stavidla

navzdory lásce hřející mé nitro.

V Tvém náručí

dávám sama sobě poznat

jaká ta bolest vlastně byla.

V Tvém náručí

vnímám jen to tiché

pšššš…

V Tvém náručí

vím, že to dokážeme!

Filed under: Right now

Z dnešku nemám dobrý pocit

Leena — Thu, 04 Mar 2010 16:03:00 +0000

Postavil jsi/postavila jsem/postavili jsme mezi sebou další ze zdí. Byla čerstvá, bez vypadaných cihel a prasklin, a tak jsme ji nemohli hravě, s dětskou důležitostí, přelézt – ani já, ani ty. Občas si říkám, proč to děláme. Na první pohled to začínají takové „prkotiny“, ale snad oba víme, že se pod tím skrývá něco víc. Někde je něco ukryto a to něco systematicky ničí příjemná odpoledne, krásné večery, vášnivé noci i ospalá rána. Zevnitř nás rozkládají naše nervové pochody, které si před druhým úzkostlivě ukrýváme. A čekáme na „až“. „Až“, řekla bych, nepřijde. Buď bude teď, a nebo nikdy. Víš, řekla bych, že ať už to bude naší vinou, či nikoli, stále dokola se budou opakovat chvíle psychických vypětí. Musíme je zvládat.

Teď se tedy budeme tvářit, jakože nic, protože naše lásky nezná stínu, a počkáme si až…

Filed under: Thinking

Leena — Sun, 28 Feb 2010 21:13:14 +0000

…a všechno se v dobré obrátí…

Filed under: Right now

Nevybouřená?

Leena — Sun, 24 Jan 2010 10:10:26 +0000

Půjde-li to takhle dál, zůstanu navěky věků nevybouřená? Vypadala bych snad jako svatá Dala?

Vypadá to na noční můru… Snad se ještě vybouřit stihnu…

P.S.: Vybouřit se neznamená vzdát se nebo snad přijít o partnera, kterého miluju...

Posted in Right now