Věřili, že ten večer bude fajn, fajn, fajn. Ona třeba chtěla zasednout se sklenkou vína, zatančit si klidně a s tetou Helenou a s veselostí jí vlastní probrat zájezd třeba do Maďarska. Hezky v klidu, s výbuchy smíchu, a zběsilými tanečními kreacemi. Co čert nechtěl. Místo vína přišly panáky, protože prý slavit se musí. Místo tance s Helčou to bylo jen bohapusté oddání se hudbě a zábava se k němu přidala nějak nuceně. Maďarsko taky neřešili, nálada se rozhodla vést myšlenky jiným směrem. A konečně ten smích nahradilo cosi, kde radost zanikala stejně rychle a poplašeně jako vznikala. Právě proto mohly přijít ty panáčky, pěkně jeden za druhým. Byla to únava a lenost, kdo bojkotoval obranu. Není jim z toho do smíchu ani dnes. Nejhorší jsou ty výčitky, z některých se totiž jen tak nevyspí.
Na místě je i omluva těm, co za nic nemohli. I omluva sama sobě.
Ano, omluva sama sobě je nutná, hvězdo, protože ty za nic nemůžeš :-*
Kočko, přetaň si cokoliv vyčítat, jasný??Jak řekla Katka, ty jsi ta poslední, kdo za něco může…a já Tě za to všechno děkuju, za ten rok, jak jsi, jste, mi držely nad vodou…Díky moc… Byl to krásnej rok, ale život je zlej…A jsou i horší věci, jasný??Mam Tě ráda!!!
Já vím, já vím, já si nic nevyčítám:-) neboj:-) tohle je “jen” blog… To co si myslim skutečně, je trošku něco jiného nebo spíš mnohem tvárnějšího, než je tenhle příspěvek…