Návštěvní maraton

Každý jednotlivec má na světě pár dalších jednotlivců a těší se na shledání s nimi. A když se konečně přiblíží den D, kdy by si měli tito jednotlivci padnout do náruče, objeví se náhle nějaká nemilá, nepříjemná věc. Třeba jiná návštěva. Vizita lidí, kteří k jedinci pokrevně náleží, ale nevidí je ani trochu rád. Možná proto, že mají úžasnou schopnost zkazit jakkoli příjemnou atmosféru. Už jen tím, že přivádí hostitele, na kterého jsme se tak těšili, na pokraj nervového zhroucení. Chtělo by to pevný návštěvní řád… A nebo pevnější nervy… Jenže v 70 letech je problém mít asi i pevnou ruku natož pak nervy. Tak snad příště se pohádáme ještě víc.

…

A znaveni štěstím usínáme… V objetí andělů, přestože víme, že Fantom nepřijde a tudíž nás od sebe ani neoddělí. A taky je jasné, že ráno se zas probudíme, veselí stejně jako před usnutím.
Na dobrou noc pusu na čelo, to aby nás navštívily krásné sny.
Tak veselé Vánoce (pozdní nebo předčasné) všem!

Kultura

Prý by se mohlo stát,  že by jí bylo až moc…

Divadlo a divadlo, nelze říci, které z nich bylo lepší, protože nelze srovnávat nesrovnatelné. Vodník a mistr Celofán, pekelnice a Velma, polednice a Roxie, tleskám.

A aby toho nebylo málo, protože žít se musí, tak přišel an řadu malilinkatý maraton kostelů. Carmina, která mě rozplakala a Wijou, kteří mě potěšili a pobavili. Třešničkou na dortu byla ona, která rozezněla kostel vlastním nádherným hlasem. Nejsem věřící křesťanka, ale v tu chvíli bych vám odpřisáhla, že ten hlas má snad přímo od Boha. I když na hvězdě jsme ani jedna nic necítily (teda až na ty méně mrznoucí nohy) a hlas nehlas do půlnoci jsme nezmlkly.

Bylo to moc fajn a ještě bude, poněvadž a protože…