Člověk není solo hráč. Potřebuje k životu společnost. Nemusí být obklopen stovkami cizích tváří, ale potřebuje mít jistotu zázemí. Chce vědět, nebo alespoň věřit, že se má kam vrátit. Touží po objetí, touží po úsměvu, po vlídném slovu a po výrazu pochopení. Nutně musí věřit, že někoho takového má a pokud možno ho skutečně mít.
Není nic lepšího než mít se na koho těšit, vědět, že se opět sejdou u kávy, piva, nad skleničkou vína, u grillu a nebo třeba v posteli. Hlavně že budou zas spolu, že jim oběma bude dobře a nebudou se modlit, aby už to všechno zmizelo někde v dáli nepříjemných dní.
