Jako capuccino ve Studentu – hořkosladký, výborný se závanem oškliva…
a do toho Přátelé – Ross a Rachel – kvůli nim nedojeli na lyže, asi… vypli to těsně před koncem… hlavně že si nás pamatoval… protože aspoň jsem nemusela obracet;-)
tři hodiny spánku stejně byly poznat:-D
When the day is long and the night, the night is yours… Číst zbytek příspěvku »
Nezatahovat široké okolí do všech svých problémů. Klíč k tomu, abste nebyli chápáni jako skuhravý mrzouti…
Připadáš si jak vrah, ale na druhou stranu se utěšuješ, že tak to bude lepší. Nesmíš dovolit, aby se trápil někdo, na kom ti tak moc záleží, byť ostatní nad tím vším můžou jen mávnout rukou. Musíš stát při něm do poslední chvíle a přemoct slzy. Některé věci si za celý dlouhý život prostě nedovedeš připustit. Říkáš si, že je to děsně nespravedlivé a jen ve chvílích, kdy rozum je on line, ti dojde, že tak je to se vším… Možná budeš plakat, řvát, dostaneš hysterický záchvat, budeš proklínat všechno a všechny, ale časem to přejde.
Za chvíli se zas budu usmívat o sto sedm a všechno bude fajn… zavři oči a všechno bude faajn, svět se točí a všechno bude fajn:)
Kdo určil, kdy se odstartuje? A kde k tomu vzal právo? Kdo mu udělil pravomoc? A to se ani trochu nebojí, že čas výstřelu splete? A není to tak trochu nefér? Co kdyby někdo potřeboval odstartovat už o deset minut dřív, případně dýl? Podle koho byl nastaven čas odpichu? Číst zbytek příspěvku »
