Spotřebuju obrovské množství energie, co se týče podpory. Jenže s tím vším buď musíš počítat, nebo mě nechat plavat, ale nic na půl cesty. Tím trpíš ty i já.

Kolik vy?

Tato paní to řekla za mě. Nemám prakticky co dodat. Jen narozdíl od jejího případu jste se, moji přátelé, ztratili krom prací ještě do škol. Kolik máte dobrých přátel vy?

Já jsem se snažila počítat… Dopočítala jsem se jedné, možná dvou plus můj partner. Což je pro mne krajně děsivé.

Chtěla bych dítě

Ale všichni ví daleko líp než já, že to nejde. Já to vím samozřejmě taky. Ale ostatní to ví líp.

Promiň

Ty přece víš, že to, co říkám, říkám v návalu hysterie. Samozřejmě mě to nijak neomlouvá a až ti dojde trpělivost, budeš na to mít plné právo. Jen bych si bez Tebe nechtěla ani zkoušet svůj život představit. Na té představě totiž není vůbec nic pěkného. A i když to bude znít jako klišé, tak bez tebe bych jen těžko byla tam, kde jsem teď.

Nahonem

Ráda bych nějak sesumírovala myšlenky. Jsem plná vzteku, bezmoci, pláče, touhy to všechno naráz utnout, umět nakreslit tlustou nepřekročitelnou čáru, která oddělí to, co bylo, co je a co bude, přičemž kdybych chtěla, mohly by zůstat poslední dvě položky neoddělené.